Když se řekne tradiční irské textilní řemeslo, málokterá firma dokáže tak autenticky spojit minulost s přítomností jako John Hanly & Co. Tato rodinná manufaktura z hrabství Tipperary tkala vlněné látky již v době, kdy se svět teprve začínal elektrifikovat, a přesto dodnes funguje na stejném místě, poháněna stejnou řekou, která ji uvedla do chodu před více než 130 lety.

Příběh začíná v roce 1893, kdy Denis Hanly a jeho syn John zakládají tkalcovnu a závod na zpracování vlny v Ballyartelle v Severním Tipperary. Místo si vybrali strategicky – vedle řeky Nenagh, v budově bývalého mlýna na mouku. Místní farmáři přinášeli do mlýna rouna svých ovcí, kde se vlna česala, mykala a tkala do dvou hlavních produktů: dek a flanelových látek.

V těch časech byla manufaktura skutečně "vertikálním" závodem – zpracovávala vlnu od surového rouna až po hotovou tkaninu. Celý proces se odehrával pod jednou střechou, poháněný vodním kolem řeky Nenagh.

Již v roce 1910 začala firma expandovat za hranice Irska a začala vyvážet do Spojeného království a kontinentální Evropy. To byla pozoruhodná doba pro irský průmysl, který se postupně zotavoval z dlouhé ekonomické stagnace.

Významný technologický milník přišel v roce 1938, kdy byla tradiční vodní kola nahrazena moderní vodní turbínou. Turbínu vyrobila společnost Grant's z Belfastu v Severním Irsku. A tady přichází ten nejpozoruhodnější detail této historie – tatáž turbína funguje dodnes a stále vyrábí elektřinu z řeky Nenagh. Firma tak může s hrdostí prohlásit, že veškerá její energie pochází z obnovitelných zdrojů.

Rok 1939 přinesl rodinnou tragédii – zemřel zakladatel John Hanly. Vedení firmy převzali různí členové rodiny, především Anthony a Peggy Hanlyovi. Udržet továrnu v chodu během druhé světové války, v době nedostatku surovin a obecné nejistoty, vyžadovalo mimořádnou odhodlanost a vynalézavost.

V roce 1944, v samém závěru války, se domů z University College Dublin vrátil devatenáctiletý Joseph Hanly, který měl právě za sebou první ročník přírodních věd. Bylo mu teprve 19 let, když převzal zodpovědnost za rodinný podnik. Joseph Hanly pak strávil v Ballyartella Woollen Mills neuvěřitelných 69 let, až do své smrti 27. května 2013. Jeho život se stal živoucím mostem mezi 19. stoletím a moderní dobou.

Osud však měl pro rodinu Hanlyů ještě jednu zkoušku. V roce 1952 vypukl v továrně devastující požár, který zničil velkou část budovy – z původních šesti pater zůstala jen dvě. Spolu s továrnou shořel i přilehlý rodinný dům. Mnoho rodin by to zlomilo. Hanlyovi však pokračovali dál. Po požáru se firma soustředila výhradně na tkaní, zatímco spřádání a finální úpravy byly ukončeny.

V roce 1961 se John Hanly & Co. spojila s dalšími dvěma tkalci vlněných látek v Irsku a vytvořili družstvo: Irish Wool Weavers Co-operative. Cílem bylo rozvíjet exportní trhy pro vlněné látky. Družstvo úspěšně fungovalo až do konce šedesátých let, kdy se každá firma vydala vlastní cestou.

Rok 1968 znamenal technologickou revoluci – John Hanly & Co. se stala první irskou tkalcovnou, která nahradila tradiční člunkové stavy modernějšími rapírovými stavy od italské firmy SOMET. Během několika let byly všechny staré stavy nahrazeny novými, které produkovaly látky efektivněji a s lepší kvalitou.

V roce 1985 se do firmy vrátil Brian Hanly, syn Josepha Hanlyho. Podobně jako jeho otec o více než 40 let dříve, i Brian přišel do rodinného podniku jako mladý muž – bylo mu 24 let. Dnes je Brian současným výkonným ředitelem společnosti a představuje čtvrtou generaci Hanlyů u kormidla firmy.

V roce 2023 společnost oslavila 130 let nepřetržitého provozu – pozoruhodný milník v době, kdy většina textilních továren západní Evropy dávno zavřela nebo přesunula výrobu do Asie.

Dnes továrna v Ballyartelle zaměstnává 32 lidí a zůstává bijícím srdcem celé společnosti. Firma vyváží do Evropské unie, Spojeného království, Spojených států, Kanady, Japonska, Koreje a samozřejmě po celém Irsku. Dodává špičkovým značkám a kvalitním obchodům po celém světě.

Výroba stále probíhá na stejném místě, kde Denis a John Hanly postavili svůj první stav před více než stoletím. Stejná řeka Nenagh stále pohání turbínu z roku 1938. To není jen poetická metafora – je to živý důkaz toho, že udržitelnost není moderní marketing, ale dávná tradice.